-
Mišpule německá (Mespilus germanica)
Pohledný, rozložitý stromek nebo keř s velkými tužšími listy se hodí i do malých zahrádek, vyroste totiž jen do výšky od tří do pěti metrů. Mišpule kvete koncem května bílými květy, které připomínají květ jabloně. Plody jsou malé, spíše kulaté hnědozelené malvice, nejčastěji mezi třemi až pěti centimetry v průměru. Pro vysoký obsah pektinů se tradičně přidávaly do marmelád a šťáv nebo se sušily, a v neposlední řadě se využívaly i jako léčivo blahodárně působící na zažívací trakt.
Mišpule a její účinky:
- Z tohoto ovoce se někdy vyrábí i pálenka (mišpulovice)
- Plody mají přesto jednu poměrně velkou nevýhodu, kterou je obtížná manipulace. Zralé jsou totiž opravdu měkké a jejich slupka se dosti snadno trhá
- plody mají kladný vliv na trávicí soustavu
- při průjmech u dětí i dospělých
- prevence proti rakovině tlustého střeva
- vzhledem k tomu, že toto ovoce varem rosolovatí, můžete jej využít k přípravě netradiční marmelády nebo povidel.
Jak se přemění mišpule na sladkou?
Škrobnaté látky po zmrznutí přecházejí v jednoduché cukry, takže plody nejen změknou, ale i zesládnou. Původně trpké a tvrdé
mišpule se tak stávají poživatelnými a mimochodem jsou velmi chutné. Podobně jsou na tom z divoce rostoucích keřů třeba plody trnky.
Kořeněnou, sladkou kašovitou hmotu je možné po utržení ze stromu z přemrzlé mišpule jednoduše vysát nebo vydlabat lžičkou.Kožnatá slupka ani semínka se nejedí. Pražané například objeví mišpuli v zadní části venkovní expozice Botanické zahrady Na Slupi. Je přitom nenáročná a zvládá i drsnější podmínky.
Mišpule však kromě přemrznutí prochází ještě jedním velmi zajímavým procesem, který naši předkové znali. Nazývá se hniličení
„Při takzvaném hniličení probíhají uvnitř plodu oxidační, tedy okysličovací procesy. Ovoce v končící konzumní zralosti se tak dostává do závěrečného stupně klimakteria (přezrávání). Hniličení není bakteriálního, ale chemického původu, a není se tedy třeba obávat konzumace na začátku této fáze, i když postupně může docházet k celkovému rozpadu konzistence. Rovněž se hniličením odbourávají některé trpké složky v dužnině.„Dříve se nejvíce v této podobě konzumovaly lokální odrůdy hrušek, z planých druhů například hrušeň polnička. Tyto hrušky se ale využívaly zejména na zpracování, na povidla nebo ovocné pálenky. Z dalších druhů ze skupiny netradičního jádrového ovoce hniličením prochází kromě zmíněných mišpulí třeba oskeruše.“
-
drobnější plody s vysokou cukernatostí se sušily, jiné zas byly určeny k pálení nebo k moštování.